\

ÚvodO společnostiAktualityIvan Špirakus: Nové zkoušky jsou věčným soubojem mezi teorií a praxí

Ivan Špirakus: Nové zkoušky jsou věčným soubojem mezi teorií a praxí

4. března 2020 | Rubriky: Aktuality

Ivan Špirakus: Nové zkoušky jsou věčným soubojem mezi teorií a praxí

Rok 2019 byl ve znamení příslovečného souboje pojišťoven s úmyslem vlády změnit způsob zdanění technických rezerv, ale to nebylo zdaleka vše, co pojistný trh zaměstnávalo. Velkým tématem byly nové zkoušky odborné způsobilosti, leckdy překvapivé fúze či akvizice anebo například vývoj kolem Brexitu. Přečtěte si na portálu opojisteni.cz rozhovor s Ivanem Špirakusem, generální ředitelem společnosti INSIA, a zjistěte, jak vnímal uplynulý hektický rok.

Zkoušky jsou svým rozsahem a odborností naprosto odlišné od těch předešlých, které byly realizovány na základě zákona 38/2004. Je tak jasné, že pro zájemce nebude lehké je složit a že to bude chtít pečlivou přípravu. Podle očekávání dělají největší problémy otázky s více správnými odpověďmi.

Ty se totiž nedají nijak odhadnout nebo tipnout, jak tomu bylo dříve. Tady je opravdu zapotřebí znalost daného tématu a každý uchazeč se na ně musí opravdu poctivě učit. Nově jsou součástí zkoušek i případové studie, jejichž obdobu si uchazeči mohli vyzkoušet už u zkoušek z oblasti spotřebitelského úvěru, a tedy to pro celou řadu z nich není nic nového. Myslím si, že právě u těchto případových studií se nejvíce prokáže, zda člověk problematice skutečně rozumí, nebo zda jen odhaduje odpovědi.

 

Někteří zkušení poradci poukazují na to, že když už je obtížnost zkoušek vysoká, tak by měl být jejich obsah více relevantní. Poukazují na to, že například musí vědět, jaký minimální základní kapitál musí mít obchodník s cennými papíry, že využití arbitra je pro klienta bezplatné atd. Tvrdí, že tyto informace přitom v praxi vůbec nepotřebují…

Jedná se o nesmiřitelný a věčný souboj mezi teorií a praxí. Celá řada zkušených praktiků, kteří se pohybují ve své každodenní rutině, už nevnímá ty podstatné teoretické základy, jejichž zvládnutí je pro naši profesi klíčové. Je otázkou, zdali je vůbec kdy přijali za své a využívali jich v praxi. Jsem přesvědčen, že koncentrace nových otázek směřující na primární znalosti finančního trhu jako celku je bezpochyby správná. Legislativa se zkrátka mění a její solidní znalost je základem práce každého odborníka na trhu. To je neoddiskutovatelný fakt, který musí přijmout i zkušení, praxí ošlehaní pojišťováci, kteří, pokud chtějí pokračovat ve své kariéře, si musí všechny novinky osvojit. Zmiňoval jste ve svém dotazu informaci o tom, že využití arbitra je pro klienty bezplatné, tohle je kupříkladu přesně ten typ informace, jež by měl každý poradce znát a kterou by měl klientovi například při sjednávání životního pojištění sdělit.

Smyslem zkoušek je vyčistit trh a registr ČNB od „v uvozovkách“ nepotřebných, neaktivních poradců. Dokáže to však tato otázková regulace naplnit? Další z výtek totiž je, že tito lidé sice zmizí z registru ČNB, ale v případě velkých sítí stačí, aby měl zkoušku jeden z kanceláře, a zbytek bude fungovat jako tipaři…

Skutečnost, že tipaři fungují bez registrace a že nemají žádnou licenci k provozování této činnosti, není nijak překvapivá a ani nová. S tímto problémem se setkáváme od té doby, co se zvedly poplatky za registraci zprostředkovatelů u ČNB na 10 000 korun. Různé firmy zkoušely tuto restrikci složitě obcházet za pomocí zvláštních fabulací, což však v konečném důsledku k ničemu nevedlo. Navíc má Česká národní banka na obcházení zákona poměrně silné páky. Tou základní je mystery shopping, díky kterému se dá velmi snadno zjistit, kdo s daným klientem ve skutečnosti jednal.

Navíc si nemyslím, že jeden člověk je dnes schopen „podepisovat“ smlouvy za deset dalších, aniž by se na to co nevidět přišlo. Co se týče vyčištění registru od neaktivních poradců, je otázkou, zdali člověk, který sjedná jednu smlouvu za měsíc, v registru vůbec být má. Tito lidé podle mě obor opustí, a jestli občas nějakému poradci doporučí svého kamaráda nebo známého, tak na tom asi nic špatného není. Například na Slovensku je detailně zákonem definováno, co smí tipař přesně dělat. Jde o poskytnutí jména a kontaktu na potenciálního klienta. Nic víc dělat nesmí. V Česku se řídíme výkladovým stanoviskem ČNB z roku 2011, které je stále platné a jež roli tipaře v celém procesu celkem dobře charakterizuje. Z toho jasně vyplývá, že jednání tipaře s klientem o konkrétních věcech týkajících se pojištění už je za hranou a že tato jednání může vést jen poradce, který má příslušnou odbornou způsobilost.

Nové zkoušky se tedy můžou stát koncem kariéry pro leckteré zkušené pojišťováky…

To se samozřejmě může stát. Vnímám signály, které naznačují, že lidé v určitém věku se už na zkoušky učit nechtějí. Pokud se však tento poradce odmítne s novou legislativou seznámit, pak je přeci relevantní otázkou, zdali má v našem rychle se měnícím oboru i nadále působit. Je jistě obdivuhodné, když se tento zprostředkovatel věnuje pojišťovnictví třicet let, ale pro klienta to není žádná záruka, že to dělá v souladu se současnou komplikovanou legislativou.

Další z velkých témat loňského roku se týkalo změny zdanění technických rezerv pojišťoven, které bylo nakonec schváleno v rámci daňového balíčku. Jak byste vývoj kolem této legislativy okomentoval?

Celá odborná veřejnost je zajedno v tom, že se jedná o nesystémový krok vlády, která potřebuje získat finance, jak se říká „ber kde ber“. Tohle nezodpovědné jednání regulátora trh do budoucna samozřejmě poškodí, protože tyto peníze musí někde zákonitě chybět. Vládní garnitura má v současném uspořádání samozřejmě velké možnosti. Může například zavést sektorové daně, čímž by sektor, který je stabilní a prosperuje, mohla jednoduše vyždímat a tak podobně. Můžu si jen povzdechnout … zdravý rozum bohužel v tomto případě nedostal přednost před prostým populizmem.

České pojišťovnictví provází pověst velmi stabilního a sebevědomého odvětví. Nezmění se po tomto kroku vlády jeho reputace? Přeci jen banky, u kterých se původně uvažovalo o podobném zdanění, „v uvozovkách“ vyklouzly pouze s příspěvky do Národního rozvojového fondu…

Je otázkou, zda má české pojišťovnictví vůbec sílu být tvrdší. V politickém boji samozřejmě rozhodují silnější lokty a v případě úpravy zdanění technických rezerv se jasně ukázalo, že pojistný sektor nemá tak silné lobbistické páky, jako mají banky. A proto to také tak dopadlo. Banky mají fond, pojišťovny nový způsob zdanění. Co se týče stability sektoru směrem ke klientům, tak pojišťovny zcela jistě udělají vše pro to, aby se populistické kroky vlády nepromítly v nějakém potenciálním bankrotu pojišťovny. Nicméně fakt, že se banky zachránily od velkých plateb, a pojišťovny bohužel ne, se bude muset někde promítnout. Vynaložené finanční prostředky s velkou pravděpodobností pojišťovny získají zpět od klientu v rámci nastaveni svých cen. To je nevyhnutelný krok.

Je také určitě možné, že se změní pozice českých společností vůči svým zahraničním matkám. Ostatně jsme toho v náznacích už svědky. Konsolidace tuzemské scény pokračuje poměrně rychle, trh se zmenšuje a v zásadě můžeme říci, že odchází jedna pojišťovna za druhou. Posledním v uvozovkách přírůstkem byla v tomto směru pojišťovna AXA, která prodala svá aktiva společnosti UNIQA. To určitě není pro spotřebitele dobrá zpráva, protože se jim opět zmenšuje možnost výběru produktů. Je také možné, že samostatné pojišťovny se budou měnit na pobočky a začnou pomalu Česko opouštět, aby se dostaly pod vliv jiného rozumnějšího regulátora, než je české Ministerstvo financí. Není to moc pozitivní představa.

Na podzim se také objevil návrh poslance za hnutí ANO Patrika Nachera na zrušení daňových úlev u životního pojištění. Podle něj je tento produkt kontroverzní a neměl by požívat státní podpory. Co si o tom myslíte a co by tento krok s už tak dost oslabeným produktem mohl udělat?

Oslabeni role životního pojištění jako rezervotvorného prostředku rozhodně není nijak nový problém, který by měl souvislost s děním kolem návrhu poslance Nachera. To je věc, která se na tuzemském trhu řeší čtyři možná i pět let. Je to způsobeno silným tlakem dohledu, tedy České národní banky, která poměrně silně působí na to, aby se kvůli vysokým poplatkům a celkové neprůhlednosti životní pojištění vůbec nepoužívalo pro vytváření rezerv na důchodový věk. Na druhou stranu u nás existuje snaha o zrovnoprávnění všech forem, které poslouží k získání kapitálu na penzi. To znamená, že stejné daňové zvýhodnění by mělo platit pro ukládání financí do podílových fondu, pro penzijní připojištění, ale i právě pro životní pojištění. V současné době je totiž pravidlem, že zmíněné produkty mají různá zvýhodnění.  Je tak otázkou, jak to bude se životním pojištěním vypadat v blízké budoucnosti.

Ještě bych také doplnil, že jsem rozhodně pro, aby se daňové zvýhodnění vztahovalo také na rizikové pojištění, a to zejména na to, které poskytují zaměstnavatelé. Vždyť přeci každé zajištění kvality lidského života, například v případě invalidity, pomůže i samotnému státu. Klient se totiž právě po obdobně nešťastných událostech nebude obracet s prosíkem na stát, aby mu přidělil sociální dávky, ale spolehne se na pomoc pojišťovny. To podle mě ze širšího, systémového pohledu dává jasný smysl, a navíc to podporuje odpovědný přístup k vlastnímu životu.

Vláda také plánuje novelu zákona o podnikání na kapitálovém trhu, která počítá s povinným nahráváním všech telefonních hovorů finančních poradců s klienty, a to i těmi potenciálními. To se logicky nelíbí finančním poradcům. Není to opravdu až příliš přísná regulace? Která se navíc dá i lehce obejít?

Z mého pohledu se jedná o naprosto nesmyslnou regulaci! Navíc se proti ní postavil velmi silně i Úřad pro ochranu osobních údajů. Celé toto omezení bude, nebojím se říct, až katastroficky finančně náročně. Nejde jen o nahrávání hovorů, ale i o ukládání dat, jejich náslech, převádění do textové podoby a podobně. Když si představíte, kolik hodin každý jednotlivý poradce stráví telefonáty se svými klienty, tak vám vyjde obrovské číslo. Bude se jednat o terabyty dat, která se musí složitě zpracovat a archivovat. Dokonce i důvodová zpráva k tomuto zákonu uvádí, že finanční náročnost je obrovská a že trh tuto změnu jen těžce zvládne. Mluví i o tom, že tato regulace může některé formy obchodu a distribuce zcela zlikvidovat.

Jaká je podle vás motivace připravovat tak přísnou a v podstatě nic neřešící regulaci?

Někteří zaměstnanci České národní banky a Ministerstva financí si zkrátka a dobře vzali do hlavy, že když se bude každý rozhovor nahrávat, tak je to jediná možná cesta, jak provádět dokonalou kontrolu na trhem. Je to princip, který je naprosto mimo všechna pravidla. Jde o zcela typický příklad gold-platingu, tedy o rozšíření obsahu evropské právní normy národními orgány o povinnosti, které přinášejí nové regulatorní zátěže. Tři, čtyři právní vrstvy v národní legislativě přeci nemůžou nikomu ublížit… (úsměv). Navíc si tito „zodpovědní“ lidé pletou pojmy s dojmy, když tvrdí, že přeci příkazy k nákupu akcii se také nahrávají. Tak jaký je v tom rozdíl?

No obrovský! Když klient zavolá obchodníkovi a dá mu příkaz – kup mi pět akcii ČEZu za pět set korun, tak tohle se samozřejmě nahrávat musí, protože jinak by se o tom musel dělat písemný zápis, který by musel být podepsán. Tady to dává smysl. Navíc se volá na pevnou linku, do call centra banky, kde se zadá jen tento daný příkaz. V našem případě se však mají nahrávat všechny hovory, které by snad někdy v budoucnu mohly vést k nějakému obchodu. Je to přeci něco úplně jiného, než když si klient povídá s dlouholetým poradcem o tom, kam vezme v létě rodinu na dovolenou, a u toho zmíní, jestli se po dovolené nepotkají nad úpravou nějakého produktu. Tato snaha českých orgánů je podle mě zcela mimo legislativu Evropské unie. A dokonce si troufám soudit, že obdobná omezení nejsou nikde jinde na světě. Pokud tato legislativa výrazně omezující právo na ochranu osobnosti projde, tak je to na stížnost u Ústavního soudu.

Už jste to nastínil – loňský rok byl také ve znamení častých fúzí a akvizic, například spojení Pojišťovny České spořitelny s Kooperativou, Generali s Českou pojišťovnou, konec První klubové a nástup pojišťovny Pillow a podobně. Není toho poslední dobou nějak moc? A čím to je podle vás způsobeno?

Myslím si, že se tyto akvizice či fúze spíše náhodně sešly v jednom roce a že nejde o nějakou systematickou změnu trhu. Fúze Kooperativy s Pojišťovnou České spořitelny byla například řízena jinými motivy než ty ostatní transakce. V celém VIGu totiž došlo k obdobnému slučování společností. Proběhlo to v Rakousku, na Slovensku a jde o naplnění dlouho plánované společné strategie VIG se skupinou ERSTE. Vedle toho stojí fúze Generali s Českou pojišťovnou, která je řízená úplně jinou motivací přímo z Itálie. Klubovka a její následovník Pillow mají také jiný příběh. Z makro pohledu bych za těmito procesy neviděl nějaký společný sjednocující prvek. Možná snad jen, že výsledkem těchto změn je konsolidace pojistného trhu na nižší počet společností. Ty menší firmy, které zkrátka nebyly schopny vygenerovat dodatečně velký kmen, tak z trhu odcházejí, a velcí hráči se snaží šetřit náklady.

Spíš mě mrzí, že z trhu zmizí značka a logo České pojišťovny. Jsem poměrně konzervativní člověk a k českému pojišťovnictví ty lipové listy prostě patřily (úsměv). Toto tradiční nedávno lehce upravené logo byl velmi povedené, mělo velkou sílu a určitě i také odpovídající marketingovou cenu. Je to škoda. Z celosvětového pohledu tento krok Generali samozřejmě dává jasný smysl. Jde o potvrzení jedné značky v jedné zemi. Obdobným procesem na Slovensku prošla Allianz a Slovenská pojišťovna, a dokonce i samotná konstrukce nových názvů je stejná.

Globální svět se čím dál více začíná věnovat otázce klimatických změn. Jaký je váš pohled na takzvanou „Zelenou revoluci“? Je to podle vás boj s oněmi příslovečnými větrnými mlýny, který jen brzdí světovou ekonomiku, nebo jsme svědky vzniku globálního směru, jenž ovlivní blízký vývoj lidského společenství?

Upřímně, nevím (úsměv)… Na jedné straně můžeme sledovat skupiny aktivistů, kteří na první pohled vytvářejí z onoho pověstného komára velblouda, na druhé straně jsou konzervativci stojící za svými názory, že se nic až tak mimořádného neděje. Je těžké odhadovat, jak tento souboj dopadne. Většinou se obdobný globální střet dá zhodnotit až s historickým odstupem, což nyní logicky není možné. Klimatická změna rozhodně nastává, otázka je jaká. Může se klidně stát, že v nejbližší době nás místo výrazného oteplení čeká naopak nová doba ledová, což nám ostatně ukazují geologické záznamy, podle který se střídání doby ledové s meziledovou pravidelně opakuje. Tyto doby meziledové trvaly zhruba 10 tisíc let a podle některých vědeckých záznamů ta naše trvá už 10 800 let. A před každým nástupem doby ledové došlo k velmi prudkému až nenadálému oteplení. Tedy se klidně může stát, že to, co zažíváme v posledních dvaceti nebo třiceti letech, je z hlediska vývoje Země jen drobounká, nepodstatná epizoda, která klidně může předznamenávat velmi výrazné ochlazení.

Co se týče dopadů na ekonomiku, tak vím jedno, každý extrém je špatný. To znamená, že vyhlášení války všem potenciálním znečišťovatelům v Evropě, zničit si fungující ekonomiku, a zároveň se dívat na to, jak si Čína a Indie staví jednu uhelnou elektrárnu za druhou, tak to určitě planetu systémově nijak nezachrání (úsměv).

Jedním z hlavních bodů současného vývoje Evropské unie je odchod Velké Británie. Jaký na něj máte názor? Byl jste spíše zastáncem setrvání Spojeného království v EU, nebo je to pro Brity možnost jakéhosi celkového restartu?

Pro mě osobně je to neštěstí, a to jak z hlediska Evropanů, tak samotných Britů. Je mi to opravdu líto. Viktoriánská doba, kdy Velká Británie vládla světu, kdy po tři generace strážila světový mír a kdy zajistila velkou prosperitu své země, ta se vrátit nemůže. A i když by si to řada Britů přála, tak vystoupení z Evropské unie na tom nic nezmění. Jsem přesvědčen, že integrace Spojeného království do Evropy byla nezbytná a že i přes současný vývoj je tato tradiční země její nedílnou součástí! Myslím si, že Británií čekají poměrně krušné časy. Problematika komplikovaného a potenciálně výbušného vztahu Irska a Severního Irska, určení hranice s EU a odříznutí Irska od Unie, rostoucí nespokojenost Skotska a jeho volání po referendu o nezávislosti, nesmělé návrhy Velšanů týkající se samostatnosti, to všechno jsou otázky, které budou muset být vyřešeny. Obavám se, aby Brexit nebyl úplný začátek konce Spojeného Království, která se postupně rozpade na jednotlivé časti.

Z hlediska pojišťovnického byznysu je Brexit rovněž významným problémem. Londýn je sám o sobě centrem světového pojišťovnictví. Lloyd´s of London je pojem, který asi profesionálům z oboru není zapotřebí nijak blíže představovat. Pro všechny britské pojistitele, kteří doposud operovali na základě jednotného evropského pasu, znamená současná situace vynaložení obrovských nákladů na vytvoření svých poboček se sídlem v EU. Zmíněny Lloyd´s of London si musel udělat zcela novou pobočku v Bruselu, což je v podstatě jen schránka, přes kterou všechny obchody protékají do Londýna, ale která stála nesmírné prostředky a náklady na provoz. Stejně jsou na tom i další společnosti a celé pojišťovnictví je tímto významně zasaženo.

V průběhu loňského roku se čím dál více skloňoval pojem „ekonomická krize“. Dočkáme se jí tedy konečně letos…

V této souvislosti bývá přání otcem myšlenky. Pokud se o tom často hovoří, tak se to stane. Prostě se to přivolá (úsměv). Kdyby se však krize přeci jen měla objevit, tak jsem stoprocentně přesvědčený, že to bude ze zcela jiného důvodu, než si většina z nás myslí. Může to byt třeba koronavirus, který vypukl v Číně a o kterém analytici při psaní svých predikcí určitě nemohli zhola nic vědět. To ostatně pasuje i na krizi, která vznikla před 12 lety a jež udeřila znenadání a z místa, odkud ji nikdo neočekával. Pokud něco obdobného přijde, tak to bude ona pověstná černá labuť, kterou si nikdo z nás nedokáže představit do té doby, než ji spatří. Klidně to může přijít letos, nebo třeba i za pět let, to nikdo neumí odhadnout. Možná že ani k žádné krizi nedojde. Jen se zpomalí ekonomický cyklus, který se pak po chvíli opět rozběhne. Kdoví. Centrální banky, které řídí tisk peněz a měnové uvolňování, jsou do značné míry kvůli nafukování státních dluhů schopny ekonomický cyklus měnit. To může do budoucna v případě blížící se krize hodně pomoci.

Z koronaviru se stal opravdu významný problém dnešních dnů…

Samotného mě upřímně překvapilo, jak významnou hrozbou se koronavirus stal. Možná nejde ani tak o účinek nemoci, který je u zdravého člověka srovnatelný s průběhem obyčejné chřipky, ale spíše o někdy až panické stavy, jež v lidech tento vir probudil a které se odrazily v nesmyslných nájezdech na supermarkety a skupování nepotřebného množství potravin do zásoby. Vlády všech postižených zemí se snaží situaci organizačně zvládat. Mám však lehce obavu, aby zvláště v našem regionu nedošlo k určitému mesiášskému populizmu, kdy vedoucí politici mají tendence považovat se za spasitele svých oveček. V tomto případě také bezesporu platí, že dnešní svět je z velké části významně ovlivňován médii. Zjednodušeně řečeno, o čem se nepíše, to jakoby neexistovalo. A je jasné, že ani česká média nestojí stranou. Myslím si však, že by zvláště v této situaci měla zachovávat odstup a objektivitu. Obyčejný člověk se pod tíhou strachu nechá lehce zbláznit. Je důležité zachovávat zdravý rozum.

Z ekonomického hlediska se muže stát, že doprovodné efekty této epidemie, jako třeba zastavení dopravy, přerušení obchodu, odmítání turistů atd. můžou mít vliv na případné formování už zmíněné potenciální ekonomické krize. Není radno celou situaci úplně podceňovat. Ukazuje se také, jakou významnou roli hraje v obdobných případech pojištění. Kromě plnění z cestovního pojištění, kdy se pojišťovny většinou o své klienty, kteří pobývali v oblasti, kde se koronavirus objevil, postarají, má velký smysl i například pojištění přerušení provozu. To kompenzuje finanční ztráty způsobené přerušením nebo omezením provozu vaší firmy. Vztahuje se na škody v podobě ušlého zisku a fixních výdajů, které musí daná firma i při přerušení provozu vynakládat.

Zkrátka a dobře, koronavirus je fenoménem začátku tohoto roku. Už se dokonce kolem jeho vzniku vyrojilo velké množství zajímavých a lehce konspiračních informací. Jedna z nich například hovoří o tom, že ve městě Wu-Chan, kde se tento virus objevil poprvé, funguje moderní laboratoř zkoumající velmi nebezpečné viry a bakterie. Postavena byla v roce 2017 uprostřed obytné zóny a mělo by se jednat o jediné centrum v Číně, které splňuje podmínky nejvyššího zabezpečení proti unikům virů a bakterií. Dokonce by mělo být odolné i proti zemětřesení a povodňovým situacím. Obdobné laboratoře se většinou používají ke dvěma účelům. Tím prvním je laboratorní výzkum, tím druhým vývoj biologických zbraní. Tento konkrétní komplex stojí jen 18 kilometrů od místa, kde byl virus poprvé identifikován. Je tak otázka, zdali je šíření viru z tohoto místa čistě náhodné (úsměv).

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová představila návrh nové penzijní reformy. Co si o výsledku roční práce Komise pro spravedlivé důchody myslíte?

Zcela upřímně… o obdobných komisích si nemyslím už vůbec nic. Měli jsme první Bezděkovu komisi, druhou Bezděkovu komisi, Potůčkovu komisi, máme tuto komisi a celkově jsme vynikající ve vytváření komisí…(úsměv) Sám jsem tři roky chodil na komisi, která měla na starosti přípravu zmíněných nových zkoušek odborné způsobilosti, a bylo to bezbřehé mlácení prázdné slámy skupinou třiceti expertů, kteří tam utráceli svůj jistě drahocenný čas a energii, aby nakonec naše alespoň trošku rozumné výstupy stejně Sněmovna shodila ze stolu. V případě současné důchodové komise si myslím, že pokud nedojde k velmi širokému konsensu politického spektra, tak u nás žádná reforma neproběhne. Na příkladu poslední trošku smysluplné reformy, kterou prosadila ODS a kterou okamžitě ČSSD zrušila, jde jasně vidět, že bez opravdu celospolečenské shody nemá reforma valný politický smysl. Tedy bych si dovolil predikovat, že výsledky této komise s poetickým názvem „Pro spravedlivé důchody“ nemají žádnou relevantní budoucnost.

A jaký máte v tomto kontextu názor na připravovaný panevropský osobní penzijní produkt (PEPP)?

Tohle je tradiční bruselský „vynález“, který je velmi idealistický, hezký… a postavený zcela mimo realitu. V blízké budoucnosti si odškrtneme, že jsme to v Česku zavedli, ale dovolím si tvrdit, že nikdo tento produkt využívat nebude. Ve své podstatě totiž není možné připravit produkt, který by vyhovoval všem evropským zemím. Každá z nich má tak rozdílný a unikátní penzijní systém, že nějaký unifikovaný panevropský produkt zkrátka nebude možné na těchto trzích připravit do reálné smysluplné tržní podoby. Je to regulérní slepá ulička.

Vypadá to, že rok 2020 bude, a to nejen co se týče oblastí dotýkajících se pojistného trhu, opět velmi dynamický…

V rámci českého trhu budou těmi klíčovými tématy už probírané zkoušky a konsolidace sektoru. Jsem přesvědčen, že alespoň, co se týče oblasti zprostředkování, dojde opět k nějakým akvizicím a fúzím. Kvůli poklesu profesionálů v oboru se v následujících letech poradcům rozšíří okruh jejich klientů a trh se bude v tomto kontextu lehce přerozdělovat. Pokud se nestane opravdu nic zásadního ve smyslu oné černé labutě nebo pokud se nedočkáme nějaké neplánované legislativní výzvy, tak si dovolím tvrdit, že tento roku bude spíše pracovní. Už bych nechtěl zažít rok 2018, kdy jsme kvůli samé regulaci nevěděli, kam dříve skočit. Doufám, že letos budeme mít více času na samotný obchod.

V žebříčku vydávaném portálem oPojištění.cz se společnost INSIA už pravidelně umisťuje na druhé pozici, což svědčí o její stabilitě. Jaký byl tedy pro společnosti INSIA uplynulý rok? Co se povedlo, co naopak neproběhlo zcela dle vašich představ?

Stejně jako celý trh, tak i INSIA pocítila v roce 2019 pokles trhu v oblasti životného pojištění a v menší míře i pokles úvěrového trhu. Naopak pozitivní byl růst v oblasti pojištěni motorových vozidel, kde trh jako celek vykazuje krásná čísla. INSIA v této oblasti rostla výrazně nad tržním průměrem. To mě samozřejmě velmi těší. Osobně také považuji za důležité, že naši partneři jsou velmi spokojeni s podporou, kterou jim v rámci společnosti poskytujeme.

INSIA hodně sazí na digitální procesy, mohl byste popsat ty nejzajímavější novátorské přístupy, které trhu nabízíte?

Poslední dobou se spíše věnujeme drobným inovačním krokům, které se týkají zejména vývoje portálů na sjednávání pojistných produktů. Celou řadu novinek máme ještě ve fázi přípravy, přesto bych zmínil alespoň dvě, které se nám opravdu podařily. Za prvé jde o výplaty provizí partnerům na požádání. Říkáme tomu provize na klik. Tato inovace obchodníkům dovoluje vyplácet odměny podle toho, kdy oni sami potřebují, dokáží si vygenerovat provizní uzávěrku, a nemusí tak čekat na výplatní termíny. Tohle novinka se nám opravdu v praxi osvědčuje.

Druhá inovace souvisí s oblastí marketingu, kdy jsme se zaměřili na komunikaci s koncovým klientem. Nedávno jsme zavedli nový druh informačních emailů, které jsou automaticky rozesílány a které každému jednotlivému klientovi přinesou dokonalý přehled o tom, co má ve své pojistné smlouvě sjednáno. Na to jsme pak navázali dalším marketingovým nástrojem, kterým je unikátní personalizované video. Na základě dané pojistné smlouvy jej vytváříme klientovi zcela na míru, a to včetně personifikačních prvků, jako je například oslovení klienta jeho jménem, je tam uvedena pojišťovna, u které má produkt sjednaný, a jednotlivé bloky, které mu ukáží, co konkrétně má pojištěno. Reakce od klientů jsou velmi pozitivní, kvitují, že mají v této přehledné a hravé podobě ukázáno, s čím mohou při pojistné události počítat a co si mají také případně ještě dopojistit.

Na prosincové volební valné hromadě Asociace českých pojišťovacích makléřů jste se rozhodl již nekandidovat do jejího prezídia. Na závěr se tak nemůžu nezeptat, jaké byly důvody vašeho rozhodnutí? A existuje možnost, že se do vedení AČPM opět vrátíte?

Ve vedení Asociace českých pojišťovacích makléřů jsem na různých pozicích pracoval v podstatě téměř dvacet let, a to od roku 1999, kdy jsem začínal v Komoře pojišťovacích makléřů. Po sloučení s původní Asociací pojišťovacích makléřů v roce 2005 jsem plynule přesel do vedení spojené Asociace a od té doby jsem se snažil makléřskému oboru plně sloužit. Musím se přiznat, že po této době trvající skoro dvě dekády jsem se cítil už opravdu unaven. Rozhodl jsem se tedy, že si odpočinu, oddechnu a že se také na působení AČPM podívám s trochu větším odstupem.

Cítím, že v této chvíli je také mé místo spíše více v INSIA, protože právě v inovativním prostředí, které dnešní doba nabízí, vidím velkou příležitost pro rozvoj celého našeho řemesla. A jestli se někdy do Asociace českých pojišťovacích makléřů vrátím? Znáte to. Nikdy neříkej nikdy. (úsměv) Aktuálně to však neplánuji. Beru to tak, že jsem svoji misi naplnil implementací IDD, kterou jsem chtěl dotáhnout jako vyjednavač s Českou národní bankou a Ministerstvem financí do zdárného konce. To se nakonec podařilo a já se teď můžu plně soustředit na INSIA a případně i další projekty, které budoucnost přinese.

Děkuji vám za rozhovor.

Převzato: opojisteni.cz

Sdílejte článek

Sledujte INSIA na sociálních sítích

Facebook LinkedIn